Každý, kdo nakupuje v hromadných slevách, musí mít nejen bystré smysly, ale jistou obchodnickou mysl, ba dokonce i dostatek božské trpělivosti a zároveň dostatečné soutěživosti s ostatními lovci nízkých cen, kterých je v našich luzích a hájích více než dostatek. Nejde ani tak o to, že bychom se snad měli omezit pouze omezit na plnou cenu a kvalitu, to ne, to by valná většina nepřežila zimu. Nakupovat ve slevě má jisté kouzlo, protože máte pocit, že jste přechytračili celý systém a ulehčili vaší peněžence, pravda je však taková, že se spíše zamotáváte do jistého závisláckého kruhu radostí a zlostí, ze kterého je těžké se vymotat – jakmile jednou nakoupíte ve slevě, nechcete nic jiného.
Kdo chce kam, pomozme mu tam ¨
Není to ani tak konzum, je to spíše honba za co nejmenší cenou, kterou se snaží velké obchodní řetězce vyhrát zákazníky od konkurence. Neustále se předbíhají s tím, jak moc zahází s cenou a kolik vlastně může nejníže zákazník zaplatit. Proč jsme vlastně tolik posedlí slevami? Je to špatná ekonomická a finanční situace valné většiny rodin v naší zemi? Taktéž. Může to být i jistá forma relaxace? To určitě. Někteří totiž berou nakupování jako hobby, rádi utrácejí peníze a obklopují se věcmi, které zrovna nepotřebují, byť jsou to zdánlivě „NUTNÉ“ věci.
Hromadné nakupování
Důchodci jsou obzvláště velcí spekulanti, co se týče nakupování ve slevách a odhadování finančního trhu. Je totiž jedno, že dříve zaplatili za máslo 34 korun, dnes je ve slevě a je za pouhých 56, to aby si člověk vzal hned 5 balení, kdyby náhodou už nebylo. Logika, které postrádá jakékoliv odůvodnění „vezmu pro dceru, syna, však másla nemusí být za chvíli ani ždibec“ – bude teta, a bude jej až, až. Zvláště, pokud jej všichni budou kupovat ve „slevě“ jako diví, byť by racionální člověk raději přešel na margarín či jiný produkt stejného druhu.